Malování ve Vídni

Kolem roku 1900 měla Vídeň asi dva miliony obyvatel, kteří se do hlavního města sjížděli ze všech částí habsburské monarchie. Vídeň byla vždy městem vysoké šlechty a intelektuálů, ale zároveň se zde každodenní život vyznačoval chudobou a konzervativními strukturami .

Byl to takzvaný „fin de siècle“ – konec století – a Vídeň se vyznačovala optimistickým duchem jako nikdy předtím. Do Vídně se sjížděli umělci z oblasti hudby, malířství, psychologie, filozofie, literatury a architektury . Umělecká tvorba tohoto období je známá jako vídeňská moderna a za přibližné období se považují roky 1890 až 1910.

Vše, co bylo dříve v říši tradiční, bylo odmítnuto a zpochybněno. Místo toho došlo k trvalým otřesům. Sigmund Freud založil psychoanalýzu a v roce 1899 vyšla jeho kniha Výklad snů. Ta ovlivnila spisovatele a básníky ve vídeňských kavárnách a salonech, kteří se zde scházeli a vzájemně se inspirovali. Na mysl přichází Arthur Schnitzler se svým nejslavnějším dílem „Der Reigen“.

Gustav Mahler byl v té době ředitelem Vídeňské státní opery a významně reformoval její operní program. Arnold Schönberg, malíř a skladatel, založil dvanáctitónovou hudbu a Otto Wagner svými secesními stavbami formoval město po architektonické stránce jako nikdo jiný.