Svádění mužů bylo její profesí. Stephanie Dorningerová byla velmi hezká děvka, která se ve svém oboru vyznala. Skutečné postoje lidí se vždy dozvíte v těch nejintimnějších chvílích. Věděli to i ti, kdo rozhodovali v císařově tajné policii, a najímali stále více kurtizán. Pro dámy z horizontálního obchodu bylo „jmenování do státní služby“ výnosným vedlejším zaměstnáním, protože cílem bylo identifikovat císařovy kritiky a nepřátele, zejména mezi mužskou populací.
„Působištěm“ císařových „agentů“ byly podniky jako Mehllucken, taneční a zábavní podniky. Jednoho večera se krásné Vídeňance dvořil urostlý bankéř. Pomyslela si, že teď potřebuje uspět u svého nadřízeného, šéfa císařské policie. Celý večer mu vyprávěla, jak je císař špatný. Všechno papouškoval. Uprostřed hospody křičel „Revoluce „,„Ať žije Napoleon Bonaparte„. Policisté v civilu, převlečení za hosty, si všimli jeho chování a řekli Stephanii: „Odvezte ho v kočáře na městské hradby a zahrajte mu milostné dobrodružství.“ Stephanie Dorningerová nemusela s alkoholem posilněným mužem dělat o mnoho víc. Státní úředníci vzali nebohého muže do vazby.
Krásná kurtizána se objevila na večírku před Jeho Veličenstvem císařem Františkem I. „Mám pro vás zvláštní zakázku. Měla by jít do divadla s malířem Antonem Möllhammerem !“ Pravidelně urážel císařskou rodinu. Stephanie se však do malíře zamilovala. V rožmberských sálech v dnešní Piaristengasse se scházela vídeňská smetánka. Před ní se zastavil mladý muž, byl to Anton Möllhammer… „Steffi, jsi to ty?“ Žena se několik vteřin beze slova dívala na svůj protějšek. „Ne, nejsem Steffi, jsem její dvojče. Steffi se stala slušnou dívkou a odešla do kláštera, protože si tě nemohla vzít,“ zalhala mu. Möllhammer nemohl uvěřit tomu, co slyší, a stáhl se.
(Zdroje: Czeike, Felix: Der Graben, (Wiener Geschichtsbücher, Band 10), 137 stran, Vídeň, Zsolnay 1972, ISBN:978-3552024014; Welfenburg, Hubert: Die frivolsten Geschichten aus dem alten Wien, 305 stran, Vídeň, Elektra, 1980, ISBN:978-3272070162;Czeike, Felix: Unbekanntes Wien 1870-1920, 22 stran, 44 listů ilustrací, Lucerne, 1998, ISBN:978-3765812170)
Tip na cestu časem: Naglergasse, nízké vchody do domů často pod úrovní ulice, jsou až do začátku 20. století dokladem vinných sklepů, Naglergasse byla až do 60. let 20. století také místem setkávání nočních dam.
Editor: Michael Ellenbogen
