Ve vídeňské poli cii pracoval pracovitý policista Albín Respita. Od mládí pracoval jako strážný a měl jisté fyzické nedostatky. Policista měl špatný zrak a sluch. Policista tuto skutečnost tajil, protože nechtěl odejít do důchodu.
Albin Respita musel také převážet zatčené zločince z policejní stanice do vazební věznice. Vězni byli převáženi v otevřeném nákladním autě. Převoz často doprovázel policista, kterým byl Albin Respita. Protože byl vůz otevřený, nejednomu zločinci se podařilo vyskočit.
Jedním z nejčastějších„hostů“ na vídeňských policejních stanicích byl jistý Josef Fritz, bývalý voják a příležitostný lupič, který působil šarmantně a získal si sympatie starších policistů. Jednoho dne byl Josef Fritz opět zatčen a poslán do vyšetřovací vazby. Na této cestě požádal delikvent svého strážce, zda by mohl navštívit jeho bytnou, do které se zamiloval.
Dobromyslný policista mu umožnil návštěvu a držel „hlídku“ před vchodovými dveřmi bytu v přízemí. Josef Fritz z bytu nevycházel. Albin Respita konfrontoval majitele bytu, který vzlykal a odpověděl, že vyskočil oknem v přízemí na ulici . Zločincova chamtivost z něj udělala také vraha. Jeho obětí se stal hodinářský mistr Kaspar Kaufmann na náměstí Spitalsplatz, nyní Lobkowitzplatz, kterého při loupeži bodl nožem do hrudi.
I přes vážná zranění se muži, který ležel na zemi v kaluži krve, podařilo zločince zadržet. Byl schopen věrohodně ujistit, že ho okradl a pobodal . Tak se svědky otřesné scény stali policisté, kteří do obchodu přispěchali. Josef Fritz byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Posudek byl proveden na Wienerbergu .
Time Travel Tip:
1) Bývalá policejní věznice se až do roku 1885 nacházela v dnešní ulici Sterngasse č. 4 v 1. okrese. Dnes na tomto místě stojí budova Marc-Aurel-Hof, která byla postavena v letech 1890/91.
2) Lobkowitzplatz v 1. obvodu, kde se nacházel obchod hodinářského mistra Kaspara Kaufmanna.
Editor: Michael Ellenbogen
Zdroje:
Tartaruga Ubald, Der Wiener Pitaval, ed. Seyrl Harald, Edition Seyrl, 413 stran, ISBN 3-901697-08-X, Vídeň-Scharnstein, 2000
