Termín „mor“ se původně používal pro označení jakéhokoli onemocnění, které mělo epidemický a smrtelný charakter. V prvních letech je proto velmi obtížné rozlišit neštovice, skvrnitý tyfus a plicní, kožní nebo dýmějový mor. Římský císař Marcus Aurelius údajně zemřel na mor ve Vídni.
Nejničivější morovou epidemií je epidemie v letech 1348 až 1350. Zemřelo asi 25 milionů lidí, tedy asi čtvrtina tehdejší evropské populace. Odhaduje se, že Vídeň přišla o dvě třetiny obyvatel. Řád se zhroutil a z přeživších se stali „psanci“. Mrtvoly byly v noci vynášeny na ulici, aby s nimi nemusely být zavřeny v domě.
Roky před vypuknutím epidemie byly poznamenány těžkými katastrofami . Rychle se šířili obrovští moli a pavouci, červi, brouci a myši, pole požírala hejna stěhovavých kobylek. Zemětřesení otřásala zemí a neúroda a hladomor oslabovaly obyvatelstvo. Nebeské úkazy, jako například děsivě černá kometa, přispěly k tomu, že se za spouštěčem této nemoci skrýval Boží hněv.
Epidemie se šířila velmi rychle , což bylo pravděpodobně způsobeno katastrofálními hygienickými podmínkami té doby a také velkým pohybem poutníků. „Privet“ je pro Vídeň znám až od roku 1345. Obyvatelé dvou domů měli často společný záchod. Za vystěhování byli zodpovědní majitelé domů. V nejlepším případě byly výkaly vypouštěny do potoků sloužících jako žumpy v Tiefen Graben a Rotenturmstraße, které nakonec ústily do dalšího ramene Dunaje.
Zápach musel být nesnesitelný. V archivu se dochovalo mnoho stížností na nepřijatelné obtěžování zápachem. Toto „znečištěné“ ovzduší bylo také podezřelé z toho, že je příčinou epidemie, a proto byla nařízena fumigace a nemocní lidé byli umístěni co nejvýše od zapáchající země.
V době velké morové epidemie v roce 1349 se před domy povalovaly výkaly a odpadky, v nichž se hrabala četná prasata. Po celý středověk se ve městě nacházely zemědělské usedlosti a stáje. Chovala se hospodářská zvířata a ta se pohybovala po ulicích. Uličky se uklízely pouze při zvláštních slavnostech, například při příjezdu knížete. První faktura za dláždění ulic pochází z roku 1358. Studny byly často kontaminovány průsakovou vodou. Kdo vyšel z domu, obul si dřevěné přezůvky, takzvané „Trippen“.
Mor sužoval Vídeň znovu a znovu v několikaletých intervalech. Další epidemie následovaly v letech 1360, 1381, 1399, 1404, 1410, 1428 atd. Vzhledem k této četnosti a vysoké kojenecké úmrtnosti je pochopitelné, že průměrná délka života byla pouze 24 let….nebo až do další epidemie…
Tip na cestování v čase: Navštivte Cestování časem a zažijte poslední velkou morovou epidemii v roce 1679.
