Kolik měla Vídeň kolem roku 1900 obyvatel? Proč se všichni hrnuli do Vídně? Jaký konfliktní potenciál se během této doby vyvinul? Co tato rozmanitost umožnila?
Vídeň byla hlavním městem a sídlem habsburské monarchie. Ta zahrnovala přibližně 53 milionů obyvatel a 15 různých národů. Císař František Josef I. byl panovníkem, který tento konglomerát různých kultur a jazyků držel pohromadě.
Do hlavního města proudili přistěhovalci ze všech částí nadnárodního impéria. Setkávaly se zde nejrůznější náboženské a etnické skupiny, a proto byly konflikty nevyhnutelné.
Sociální poměry dosáhly nejnižšího bodu a prostituce byla na vzestupu. Přistěhovalci byli vykořisťováni pracovními podmínkami liberalismu. To vedlo k organizaci dělníků, vzniku odborového hnutí a sociální demokracie.
Vídeň měla v té době přes 2 miliony obyvatel a byla čtvrtým největším městem Evropy. Téměř 25 % přistěhovalců pocházelo z Čech a Moravy, necelých 10 % tvořili Židé. Vídeň byla v té době největším českým a třetím největším židovským městem ve střední Evropě.
Vídeň se však kolem roku 1900 stala také kulturní metropolí Evropy. Vídeňská moderna vytvořila jedinečnou atmosféru odchodu. Město se velmi rozrostlo a vídeňští architekti jako Otto Wagner, Adolf Loos, Josef Hoffmann a Joseph Maria Olbrich se prosadili na národní i mezinárodní úrovni.
Odklon od tradiční architektury a umění se projevil ve stylu secese. Budova Secese se stala výstavní budovou tohoto nového hnutí a Gustav Klimt jeho předsedou. Otto Wagner, Kolo Moser, Hoffmann, Olbrich se připojili.
Kavárenskou literaturu založili intelektuálové v Café Griensteidl, Café Central a Café Museum. Velkou část svého času zde trávili literáti jako Peter Altenberg, Karl Kraus, Hermann Bahr a mnoho dalších. Lidé si vyměňovali názory a filozofovali.
Sigmund Freud založil koncept psychoanalýzy a svou teorií sexuality a výkladem snů mnohé znepokojil nebo rozrušil. Arthur Schnitzler se nejprve stal lékařem a věnoval se studiu hysterie a hypnózy. Později se začal věnovat psaní a ve svých dílech se zabýval sexualitou, sváděním a cizoložstvím.
Intelektuální a umělecká elita se scházela v salonech slavných salónních dam, jako byly Bertha Zuckerkandlová nebo Eugenie Schwarzwaldová.
V hudební oblasti došlo ke změně prostřednictvím atonality. Arnold Schönberg založil dvanáctitónovou hudbu. Jeho žáci Berg, von Webern a Zemlinsky ho následovali podle nové kompoziční metody s dvanácti tóny. Gustav Mahler se stal ředitelem Státní opery a zásadně ji zreformoval.
Na počátku nového století Vídeň soustředila špičkové úspěchy v hudbě, architektuře, malířství a literatuře jako nikde jinde v Evropě.
